Solola & San Jorge, 10.2. 208

12. února 2008 v 22:43 | ghostdog |  Guatemala 2007-8
Fotbal do schodu a pravy Maximon

V Lonely Planet pisou ze kazdou nedeli rano centrem Solola prochazi slavnostne v procesich clenove nabozenskych bratrstvev cili cofradias do kostela. Vstavam tedy po seste a spolu se spoluzackou Megan nasedame na lod smerujici do Panajachelu. V Pana se vecpeme do, na guatemalske pomery, poloprazdneho autobusu. Jeho cilovou stanici je Chichicastenango, kde se dnes konna trh, takze kriome mistnich v nem cestuje i spousta gringos. Jeden z nich doplnuje treti "volne" mistno na nasi sedacce pro dve americka ditka. K memu prekvapeni mluvi cesky i kdyz s prizvukem. Je to mlady cechosvycar na zajezdu s jakousi obskurni, snad cirkevni, seslosti. Tato nechala v ramci autentickeho zazitku pro tentokrat svuj luxusni klimatizovany autokar zaparkovany pred hotelem a zkousi jake je to cestovat chicken busem. V So lola "prekvapive" nikdo netusi, ze by se nejake procesi melo konat. Chvili se tedy potulujeme po standartne barevnem trzisti s obvyklou nabidkou a s nezbytnymi stanky se smrdutym cerstvym masem. Bohuzel zrovna s temi sousedi sekce stanku s botami kde si Megan snad hodinu zkousi boty, jez potrebuje na hodiny salsy. Nemohla je koupit v americe, protoze tam prodavaji pouze boty s vzorovanou "bezpecnostni podrazkou (aby je nahodou nemohl nekdo zalovat ze upadl.-))) Ze Solola se vracime pesky po klikate silnici smerek k Pana. Zahy se nam otevira pohled pres pidipolicka na "vesely" hrbitov a pozdeji i na temne tyrkysove jezero zaramovane dvema sopkami.
Ve svahu nad jezerem lezi dalsi svata vesnice (skoro vsechny vesnice okolo jezera se jmenuji San nebo Santa cili svaty) San Jorge, ktera je domovem dalsiho Maximona, jehoz mam v planu navstivit. Sestoupime po cesticce klikatici se svahem az ke kostelu pred kterym se zrovna kona lidova veselice. Na placku je vyznaceno kridou podivne hriste. Je spise sirsi nez delsi, misto travy je pokryte prasnym piskem a jeho cast zasahuje az do poloviny schodiste zasahujiciho ke kostelu. Tyto anomalie nebrani hracum v profi dresech ponorit se s nadsenim prizivovanym hrstkou fandu do hry. Scenerii doplnuje jeste nekolik stanku s dobrotami (treba s drcenym leden zalitym zelenym prestazenym sirupem), pobihajici deti, smecka prasivych (a to bohuzel doslova) psu a obroske rvouci stereo. U kostela se dozvidame, ze Maximon, ktery ma jmeno v mistnim jazyce jez nejsem schopna vysvetlit a natoz si ho zapamatovat, ted prebyva nekde v kopci nad kostelem. Oproti Santiagu nikdo nenabizi, ze nas tam za baksis doprovodi a tak se musime v labyrintu ulicek nekolikrat ptat. Nakonec projdeme obchodem se smisenym zbozim, podlezeme snuru s vonavym susicim se pradlem a octneme se na dvorku maleho domku, kde posedava nekolik zen a starik v tradicnim barevnem tkanem ohozu neco mumla a hazi pritom svicky do ohne. Maximona si pry samozrejme muzeme prohlednout a odkazi nas ke zdenemu pristavku v zadni casti dvorku. Nikdo po nas nechce vstupne ani poplatek za foceni. V pristmi pristavku sedi stary poloslepy muz, ktery dela spolu s pocetnou skupinou sosek svatych spolecnost Maximonovi v otevrene prosklene skrini v rohu mistnosti. Maximon se slunecnimi brylemi vypada trochu jako kovboj ze zunilu kovboj ze zunilu. Do misky v jeho rukou lide vkladaji penize a tlusta cigara, ktere si ale zrejme setri na pozdeji. Abychom neurazili prispivame 5 quetzalu a po marne snaze o konverzaci s hlidacem, ktery je asi nejen poloslepy ale jese hluchy (nebo neumi spanelsky) se loucime. Potesilo me, ze alespon tady maximona zatim navstevuji hlavne mistni a ze se zatim oproti Zunilu a Santiagu nezmenil v turistickou atrakci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama