Labuan Bajo, Flores & Rinca, 20. – 22. 11. 2004

13. září 2007 v 14:10 |  Indonésie 2004
LB je male rybarske mestecko, ktere tvori prakticky pouze jedna rusna, prasna ulice a drobne odbocky z ni. V meste samotne neni vcelku nic k videni a proto jsme zde stravili pouze dva dny vcetne celodenniho vyletu na Rincu.

Podle naseho pruvodce se zda, ze jedinou turistickou atrakci mesta je restaurace Gardena. Diky Honzove gurmanske vasni jsem v ni musela "pretrpet" dve vecere, pricemz jedna z nich stala tolik jako 4 obedy ve warungu. Moje jidla nestala za nic a krom toho mi pozitek z romaticke vecere kazily hejna komaru a prodavacu kycovitych suvenyru. Honza ma ale turisticke restaurace rad a krom toho ve warungu vetsinou nedelaji chobotnice, takze se nedalo nic delat.
Hned po prijezdu do LB jsme se zacali shanet po moznostech vyletu na Rincu, jez jsme chteli podniknout dalsi den. V turistickych "informacich" {= prodejci vsemoznych jizdenek a vyletu} lemujicich hlavni silnici nam vsude nabizeli stejnou cenu a vubec nebyli ochotni vyjednavat. Vypravili jsme se proto primo do pristavu za rybari s rozhodnutim otestovat nasi indonestinu a vyjednavaci schopnosti. Po predlozeni naseho pozadavku nas nejaky mistni kluk zavedl do jednoho barevneho dreveneho domku na kurich nozkach stojiciho ve spleti bahnitych ulicek lemovanych podobnymi obydlimi. Pani domaci nas uvedla do paradniho pokoje zdobeneho nepredstavitelnymi kyci, dostali jsme pridelenou plastovou zidli, okolo nas se na zemi sesedlo nekolik zen a deti vsech vekovych skupin a vsichni jsme s napetim ocekavali pana domu. Ten vylezl z postele asi za 5 minut. Mezitim pristaly na stole pred nami caje s mlikem ve svatecnim duhove zbarvenem porcelanu a 4 sklenene dozy s drobnym pecivem podivnych tvaru i barev {pry svatecni pecivo urcene ke konzumaci v prave probihajici oslavy konce ramaddanu}. Vyjednavani mohlo zacit... Cely proces trval asi ctvrt hodiny a prokladala ho konverzace o nasich rodinnych pomerech a utrpne pohledy pote, co se dozvedeli, ze nemame deti. Pote co jsme navrhli nasi konecnou cenu {160.000 = 480 CZK - v "informacich" chteli 250.000} se hlava rodiny dlouze zamyslela {jestli se ji vlastne vubec chce vstavat:-} a nakonec souhlasila.
V domluveny cas byl kapitan v pristavisti a 2 hodinova plavba k Rince mohla zacit. More bylo jak jinak nez azurove modre a jeho barva se vyborne hodila k okrovym odstinum vyprahlych malinkych ostruvku mezi nimiz jsme projizdeli. Hned po vylodeni na Rince nam misti rybari ukazali uvitaci komisi panu ostrova = varanu komodskych = nejvetsich jesteru na svete. Sedivy dvoumetrovy jester se k nam vsak nijak nadsene nehrnul a celych 5 minut co jsme ho pozorovali lezel nehnute ve stinu mangrovniku a doslova ani nemrknul. Celi nateseni na jeho aktivnejsi kolegy jsme se proto vydali na "trek " s pruvodcem vyzbrojenym drevenym bidlem. Cesta vedla vyprahlou kopcovitou krajinou porostlou pouze sezehlou travou, opunciemi a palmami, jejichz suche listy vydavali pri sebemensim pohybu vzduchu bizardni zvuky. "Divoci" varani, k nimz nas pruvodce zavedl, rozhodne na prvni pohled nevypadali jako krveziznivy dravci {i kdyz jeden turista pred par lety jejich utok neprezil}. Lezeli ve vyschlem koryte reky a jediny jejich pohyb bylo pokrceni drapu ci mrknuti vickem. Bylo nam vsak vysvetleno, ze pote co se drak naji, se nehne cely tyden, takze jejich stav omlouvala ohlodana kostra buvola lezici opodal. Nepomerne zivejsim dojmem pusobili pasouci se divoci buvoli a nasimi hlasy vyplaseni prchajici jeleni, divoka prasata a hordy opic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama