Jakarta, 18. - 19.10. 2004

13. září 2007 v 10:20 |  Indonésie 2004
V Jakarte jsme stravili noc a den, takze jsme toho zatim moc nevideli {snad na zpatecni ceste} - celkove vsak na nas nezapusobila prilis privetive. Je to typicke asijske velkomesto, ktere se nadyma mnozstvim lidi a upi pod nanosy odpadku a pod oblaky smogu.

Takze jenom nekolik malo postrehu...
Pokud jsme si kdy v Praze mysleli, ze mestsky okruh je projektovan pro mene aut nez ho ve skutecnosti vyuziva, tak v Jakarte to plati 100 nasobne. Ulice jsou po cely den zaplnene vsemi moznymi dopravnimi prostredky, ktere vyuzivaji prostor vozovky na 100%, pricemz vzdalenosti mezi nimi se daji pocitat v radu centimetru. A pokud nahodou vznikne nejaky prostor, nacpe se do nej klidne nekdo z protismeru. I kdyz v tomhle nepopsatelnem mumraji neplati zdanlive zadna pravidla provozu zatim jsme nebyli svedky zadne dopravni nehody. Na silnicich je obcas neznatelne naznacen prechod pro chodce, ktereho si vsak ani chodci ani ridici nevsimaji. Pokud chce v indonesii {a v jakarte obzvlaste} clovek prejit ulici musi se bez skurpuli vrhnout do proudu aut a naprarenou rukou naznacovat, ze prechazi. My jsme se zpocatku vzdycky radsi pridali k nekomu mistnimu, ale zahy jsme zjistili, ze "mistni zpusob prechazeni" funguje, takze ho od te doby vcelku uspesne praktihujeme.
Zvlastni kapitolou jsou jakartske kocky. Oproti tem nasim maji protahle obliceje a atletictejsi postavu, takze i kdyz vetsina z nich zije na ulici, pusobi jeste aristokratictejsim dojmem nez kocky u nas. Zvlastnosti ve stavbe jejich tela jsou ocasy, ktere jsou vetsine z nich zkracovany na ruznou delku a jejichz pahyly tvori mnohdy bizardni utvary.Sekani ocasu by mel by asi muslimsky zvyk, ale vic se nam zjistit nepodarilo {treba casem - nase indonestina se zacina lepsit:-]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama